Na začátku letošního roku se na nás obrátil pracovník organizace, která podporuje pěstounské rodiny. Chtěl k nám do předškolního klubu umístit tříletého chlapce, zároveň nás však prosil, zda bychom mohli podpořit i jeho náhradní maminku, která byla celé dny s dítětem doma sama. Pepík žije s prarodiči, jeho matka se ho vzdala, ještě než mu byl rok, a téměř se spolu nevídají.
Pokroky dělá nejen Pepík, ale i babička
Když k nám Pepík nastoupil, zjistili jsme, že nezvládá vše, co by ve svém věku měl – byl na plenách, nemluvil, vydával pouze zvuky a jedl výhradně kašičky. Ve svých třech letech byl na úrovni 1,5 letého dítěte. I tak se začal pomalu zapojovat. Když zpíváme a říkáme si básničky, všechny umí – ztvárňuje je pohybem a vydává melodii dané písničky. Naučil se respektovat pravidla, která v klubu máme, dokáže s dětmi sedět u stolečku a svačit s nimi. Zvládá si na pokyn uklidit hračky a vrátit se do třídy, když je požádán. V klubu objevil plno věcí, které neznal – kreslení pastelkami, míchání vodových barev, patlání se v barvách, mačkání modelíny. Našel si tu kamarády, kteří se po něm ptají, když chybí.
Ilustrační fotografie (Designed by Freepik)
Velký pokrok udělal nejen Pepík, ale i jeho babička. Chodí do předškolního klubu na vyrábění a účastní se besed, které pro rodiče pořádáme. Jezdí s námi na výlety po kraji, kde objevuje nová místa, která se Pepíkovi líbí. Rozšiřuje si tak svůj obzor v tom, čím může svého vnuka zabavit a kam s ním může zajít. A má radost, jaké dělá Pepík pokroky, protože změna je vidět i doma. Jsme rádi, že můžeme pomáhat takovýmto rodinám. Právě v těchto chvílích má pro nás naše práce obrovský smysl.
