Chci, aby se i malé děti učily žít zodpovědný život

foto: archiv ČvT, ilustrační foto

„Revoluce v roce 1989 pro mě jako čerstvou absolventku pedagogické fakulty a mladou ženu znamenala obrovské nadechnutí a víru v lepší budoucnost. Hned jsem jako začínající učitelka na základní škole pocítila touhu učit děti o tom, jak si vážit demokracie a umět v ní žít,“ vzpomíná Jana Stará na své učitelské začátky. Učila však na prvním stupni a v té době byl téměř jednoznačně přijímaný názor, že žáci prvních tříd jsou na „problémy dospělých“ prostě příliš malí a že bychom jim zprostředkováním informací o fungování občanské společnosti neměli „kazit dětství“.

Přitom již tehdy však byly děti v některých vyspělých demokraciích od útlého věku vedeny k tomu, aby se ve svém okolí snažily měnit věci k lepšímu. Například usilovat o zajištění fotbalového hřiště pro své vrstevníky nebo hezkého prostředí u místního potoka. Aby mohly dosáhnout těchto cílů, učily se zjišťovat si informace, ptát se na názory svých rodičů, učitelů, obracet se na místní úřad, napsat příspěvek do místního časopisu atd. A ukazovalo se, že je „opravdový“ svět láká a být v něm prospěšný je pro ně silně motivující.

Jana Stará zájem o tuto problematiku neztratila. Když po pár letech nastoupila na Pedagogickou fakultu UK, vydobyla si zde mj. možnost učit předmět výchova k demokracii na 1. stupni ZŠ. I když se mnohé podařilo, zdálo se jí, že její studenti, budoucí učitelé, se k tomu vnášet občanskou problematiku do tříd 1. stupně základních škol stavějí poněkud rezervovaně. „Studenti cítili znechucení politikou. Chtěli učit své budoucí žáky o hodnotách, ale nějak jinak,“ vzpomíná.

Shodou okolností tou dobou začala Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy spolupracovat s Člověkem v tísni a vzdělávací sekcí Varianty. „Byla to zásadní změna,“ říká pedagožka.

Budoucí učitelé měli možnost se účastnit dvou e-learningových kurzů, které byly zařazeny do jejich studijního plánu. Společně s lektory Člověka v tísni například diskutovali o zodpovědnosti bohatého světa za důstojný život všech lidí na planetě, prožívali příběhy konkrétních lidí, a především zkoušeli, jak je možné o některých dilematech současné společnosti mluvit s malými dětmi, jejich budoucími žáky.

Protože téma Janu velmi zajímalo, navázala s Variantami spolupráci na projektu „Za změnou je učitel“. Spolu s čtyřmi dalšími vysokoškolskými pedagogy podnikla studijní cestu do Velké Británie a absolvovala krátkou stáž na zahraniční vysoké škole. „Viděla jsem, že to, čemu věřím, se v liverpoolských a londýnských školách skutečně děje. “ vysvětluje.

Zkušenosti ze spolupráce s Člověkem v tísni zúročila Jana Stará při tvorbě nového předmětu Výchova ke globální odpovědnosti, který je jako povinně volitelný předmět nabízen studentům Učitelství 1. stupně ZŠ.

Studenti se v něm učí, jak zprostředkovat malým dětem poznání toho, jak je dnešní svět propojený. „Na hodinách pak s nimi například zkoumají, kde byly vyrobeny předměty, které denně užívají, jakou cestu musely urazit, aby se k nim dostaly, jak se tvoří cena zboží a kdo si peníze, které prodejce obdrží za výrobek, rozdělí. Mluví o tom, co je spravedlivé a učí se argumentovat. Učí se zvažovat, co skutečně potřebují, a přemýšlet, jak ony mohou přispět k tomu, aby byl svět spravedlivější,“ shrnuje dopad, který má nový předmět na vyučování přímo na základních školách, Jana Stará s tím, že řada studentů se jí svěřila, že nový pohled na vzdělávání k občanské odpovědnosti jim „otevřel oči“ a nabyté znalosti chtějí co nejvíce využívat ve svých budoucích školách.