Matoušovi je dvanáct let a ve škole i doma musí bojovat s mnoha překážkami. Trpí vývojovou receptivní dysfázií, špatně slyší i mluví, trápí ho také dysortografie. Chodí proto do speciální školy. Negativně se na něm podepsaly také téměř tři roky pandemie, kdy mu chybělo pravidelné docházení do školy. I teď, když už se pandemická situace uklidnila, ale při výuce často chybí kvůli psychosomatickým potížím.
Chlapec navíc žije jen s babičkou, která ho má v pěstounské péči. Ta je v invalidním důchodu a přivydělává si drobnými uklízecími pracemi. Nemůže si tak dovolit běžné doučování. Naštěstí má Matouš ve škole chápavou paní učitelku, která rodině poradila, aby se obrátila na nás.
Naše dobrovolnice s ním prošla základní látku podle materiálů, které jí poskytla paní učitelka. Matouš byl zpočátku hodně uzavřený a ostýchal se během doučování projevovat. Po nějaké době se ale postupně uvolnil a bylo patrné, že se cítí lépe. Začal se podílet na výběru aktivit a sám si rozhodovat, co a jakým způsobem si ještě potřebuje procvičit. Také jsme si ukázali, že učení není stres, ale společný úkol, který může být i trochu zábava.
Na konci roku přinesl Matouš domů vysvědčení, z hlavních předmětů dostal většinou trojky. Od paní učitelky navíc dostal slovní hodnocení z češtiny, oceňovala v něm lepší přípravu do školy i Matoušovu snahu látku dohnat na doučování. Držíme mu palce, aby mu píle vydržela i do dalšího roku!
