Když k nám Daliborek poprvé přišel do předškolního klubu v Ústí nad Labem, byl velmi bojácný a stydlivý. Nebyl totiž zvyklý na ostatní děti a nové prostředí ho děsilo. Doma navíc neměl žádný režim a nedokázal se o sebe nijak postarat. Z dětí měl strach a dělalo mu problém i třeba napočítat do pěti.
Zpočátku to měl složité, ale do klubu docházel pravidelně po celý rok a postupně se začal zlepšovat. Doplnil si znalosti, našel si cestu k našim pracovnicím a skamarádil se s dětmi. Pracujeme také s jeho maminkou, které jsme pomohli se zápisem do běžné mateřské školy. Daliborka budeme podporovat i dál, až ho bude čekat nástup na základní školu. Držíme mu palce a věříme, že to zvládne na jedničku!
