Na ubytovnu nacházející se na samotě v lese jezdíme doučovat Péťu, který chodí do druhé třídy. Bydlí s maminkou a starším bratrem v malém bytě bez přístupu na internet. Péťovi jsme začali pomáhat s učením kvůli nezvládání češtiny – čtení ani psaní mu moc nejde.
Kvůli chybějícímu internetu doučujeme Péťu poslední měsíce především po telefonu. Uvažovali jsme nad zapůjčením počítače s připojením, ale vzhledem k tomu, že s ním nikdo z rodiny neumí pracovat a chlapec je moc malý, jsme tak zatím neudělali.
Ilustrační foto. Tristan Schmurr (CC BY 2.0)
Učitelka bez zájmu
Spojili jsme se s paní učitelkou a poprosili ji o materiály na procvičování látky, ale ta o Péťu a jeho vzdělání neprojevila žádný zájem. Několikrát jsme ji urgovali a žádali úkoly, které bychom mohli chlapci alespoň vytisknout a hodit do schránky. Buď ale nepřišla žádná odezva, anebo jen odkázání na školní systém (do něj se však opakovaně nedalo připojit). Až posléze nám došlo, že paní učitelka nad Petrem zlomila hůl.
S matkou se paní učitelka spojila telefonicky jen jednou a to proto, aby jí oznámila, že by Péťa měl opakovat druhou třídu a vyzvednout si věci ze třídy a šatny. Paradoxně se mamince i Péťovi ulevilo a s opakováním souhlasili. Oba byli rádi, že už nebudou s touto učitelkou v kontaktu a těší se na novou vyučující.
Se zlepšující situací kolem koronaviru jsme se konečně mohli s Péťou vidět a pokračovat v doučování na čerstvém vzduchu. Učíme se spolu pod stromy před ubytovnou, kde je stůl a poměrně velký klid. Soustředí se daleko lépe než před karanténou. Spadl z něj stres z toho, že za spolužáky zaostává a věří, že společně během prázdnin všechno učivo doženeme.
