Osmiletý Vít nastoupil už podruhé do první třídy. Na jeho školních neúspěších se podepsala nejen distanční výuka během pandemie, ale i nízké vzdělání jeho rodičů, kteří mu nebyli schopni pomoci s úkoly. Ačkoli měl Víťa nesnadný start, nevzdal to a s pomocí Člověka v tísni, rodiny i paní učitelky dělá malé, ale důležité pokroky na své cestě za vzděláním.
Víťa vyrůstá se svými sourozenci ve velké rodině. Tatínek pracuje jako zedník. Živí celou rodinu, a tak se má dost co ohánět. Maminka pochází z nefunkční rodiny, ve které bylo jakékoliv vyšší než základní vzdělání nedosažitelnou metou. To se bohužel projevuje na jejích omezených schopnostech pomáhat dětem s úkoly a přípravou do školy. Maminka ale tuto mezeru kompenzuje nehynoucí láskou ke své rodině, vytváří milující a obětavé prostředí.
Nikdo mu nic nevysvětlil
S malým Víťou pracujeme hlavně na čtení.
Víťa nechodil do školky a na vstup do první třídy nebyl připraven. Podle učitelů ale rok v přípravce nebyl potřeba, a tak se Víťa přece jen v první třídě ocitl. A to zrovna v době, kdy řádila epidemie. V září se ještě stihl seznámit s paní učitelkou a skamarádit se spolužáky, hned v říjnu se ale školní brány zavřely a Víťa zůstal na všechno sám. Protože jsme delší dobu doučovali jeho sourozence, půjčili jsme rodině notebook, a i Víťovi začali pomáhat aspoň tím, že jsme mu vozili vytištěné úkoly, kroužkovali stránky ze slabikáře, písanky, pracovního sešitu z matematiky a prvouky. Víťovi nikdo nic nevysvětlil, úkoly se snažil horko těžko plnit sám.
Hned, jakmile se situace uvolnila, jsme usilovali o Víťovo vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Ale Víťa měl zase smůlu, protože vyšetření se kvůli covidu vůbec neuskutečnilo. Nic nehrálo Víťovi do karet, a tak se mu bohužel nepodařilo učivo první třídy dohnat a na konci školního roku propadl.
Nejradši pomáhá tatínkovi s prací
V září se s ním tedy první třída vítala nanovo. V listopadu konečně proběhlo vyšetření, které nám ukázalo, že má Víťa výbornou paměť. Jen je ještě trochu dětský a potřebuje způsob učení trochu přizpůsobit, pracujeme spolu hlavně na čtení. A tak se na doučování nesnažíme memorovat, ale formou her, kartiček, barev a tvarů rozvíjet jeho vzdělávací návyky. Pokroky Víťa dělá malé, ale jsou tu! Místo čtyř pětek měl na posledním vysvědčení samé jedničky a jen jednu trojku.
A co ho nejvíc těší? Když může pomáhat svému tatínkovi. Měří, co je zrovna potřeba, a čísla pak zaznamenává do tabulky. Podává nářadí, ví, co je dláto, škrabka, kladivo. Tatínek je na Víťu hrdý a říká, že i když sem tam donese domů pětku, tak to nevadí, Víťa se v životě neztratí.
