Matka je ve vazbě a otec odjel mimo republiku. Výchova tří malých dětí padla na babičku, která je pečlivá a o děti se vzorně stará. Někdy je toho na ni ale zkrátka moc. Oporou v této nelehké situaci se jí stala Eliška z bílinské pobočky Člověka v tísni.
Sourozenci Petr, Sabina a Michal jsou žáky páté, druhé a první třídy. Žijí všichni společně s babičkou v malém bytě. Babička se bála, že sama nezvládne dohlédnout na školní přípravu dětí a pomáhat jim se všemi úkoly, proto se obrátila na nás. Eliška si nejprve myslela, že půjde o doučování jako každé jiné a hlavní náplní její práce bude procvičování matematiky nebo češtiny. Když ale děti poznala, došlo jí, že tohle bude jiný příběh.
Sociální izolace je někdy horší než špatné známky
ilustrační foto
Mnohem tíživější než nedostatek pozornosti věnované školní látce byla pro děti sociální izolace a nedostatek vnějších podnětů. Zejména kvůli pandemii a karanténám přišla rodina o většinu sociálních kontaktů. Babička se začala i bát pouštět děti samotné ven. Ona sama si neměla s kým pořádně popovídat o svých trápeních nebo sdílet těžkosti, které s sebou pro člověka důchodového věku nese výchova malých dětí. Časem začala babička Elišce důvěřovat a začala se svěřovat a vyprávět o svém životě. A Eliška naslouchala, radila a psychicky babičku podporovala.
Petr, Sabina a Michal žádné zvláštní doučování zatím nepotřebují. Učí se dobře a mají hezké známky. Jako každé dítě někdy odkládají domácí úkoly na později a raději by si hráli, než počítali příklady. Ale do školy chodí rádi. Vždy, když Eliška v určený čas a den zazvoní, stojí všichni tři u dveří a vítají ji s úsměvem a s otevřenou náručí.
Tento příběh nám potvrdil, že občas je než samotné učení důležitější věnovat dětem – a někdy i dospělým – pozornost, vyslechnout je a ukázat, že na světě existuje někdo, kdo se o ně zajímá, má je rád a je připraven v případě nouze pomoci. Taková psychická podpora pak dělá divy!
