foto: archiv ČvT, ilustrační foto
Milý René,
známe se už sedm let a za tu dobu jsme toho spolu spoustu prožili. Myslím, že je fér, abys věděl, jak jsem Tvůj příběh viděla já. A tak Ti ho chci popsat. Neboj, nebude to dlouhé.
Rok 2008: Mezi mnoha dalšími dětmi si Tě nešlo nevšimnout. Malý blonďatý kluk. U ničeho jsi nevydržel, pořád jsi někoho pošťuchoval, většinou jsi byl v opozici proti všemu a proti všem. Měl jsi image revoltujícího drsňáka.
Dělat úkoly, učit se – to bylo pod Tvou úroveň a hluboce jsi tím pohrdal. Kromě poznámek jsi neměl jinou známku než čtyřku a pětku. Válcoval jsi ostatní děti tím, že jsi nejvíc zlobil. OK. Hledáme cesty, jak na Tebe. Zvolit tu nejjednodušší a poslat Tě z klubu pryč? Lítal bys po ulici a z nudy dělal lumpárny. A co dál?
Máme to. Takovej machr, abys přinesl ze školy jedničku, zase nejsi, na to nemáš. Nenapadá Tě žádná odpověď a polemizovat moc nemůžeš – holt co je psáno, to je dáno. Koukám na Tebe, malýho, vzteklýho kluka, který se najednou cítí ponížený. V hlavě Ti to šrotuje. Ta ženská protivná zavinila to, že ke mně najednou kámoši už tak nevzhlížejí, že se mně – hrdinovi dokonce smějou?
Asi za týden crrrrrrr – a za dveřmi klubu stojíš Ty s rozzářenýma očima. Dostal jsi svoji první jedničku! Náhoda? Asi ne. Přinesl jsi i další. Máme radost a je třeba Tě podpořit! S kolegy se radíme.
Ve sklepě máme kolo, někdo nám ho dal, že se někdy může hodit. Vsadíme se: 15 jedniček za sebou bez jediné jiné známky a poznámky a potom možná nějaká odměna. Nemyslíme si, že známky jsou to nejdůležitější, ale potřebujeme vědět, že to myslíš vážně. Že chceš něco dokázat a umíš držet slovo. Ruku na to. Začínáš plnit dohodu, každý den chodíš do klubu udělat úkoly a přichází poprvé i Tvoje máma. Děkuje. Diví se, co se s Tebou děje. Má velkou radost. Vždyť na Tebe může být poprvé pyšná.
Tvoje snažení s napětím sledují další děti, dobrá celoklubová bojovka – dáš to, nebo nedáš? Kolo jsme vypulírovali, na nejvíc odřená místa navázali velikánské mašle z krepáku. Zasloužená gratulace, Renku!
Rok 2010: Jsi normální živější kluk, ale pořád je s Tebou řeč. Už dávno víme, že na Tebe platí spíš dobré slovo a pochvala. Moc si přeješ jet na tábor, ale tam už narážíme na obavy kolegů. Bojí se, jaké s Tebou bude pořízení mimo klub, místo, které znáš. Dáme Ti šanci a je jen na Tobě, jak s ní naložíš. Na táboře jsi fungoval bezvadně, vůbec žádné problémy. Přesvědčujeme se, že dokážeš držet slovo.
Rok 2013: Stačil ses odstěhovat a zase vrátit, hodně Tě baví sport a muzika, máte s klukama kapelu. S většími dětmi začínáte být našimi pomocníky – rádi připravujete hry a soutěže pro menší.
Můžeme se na vás spolehnout. Baví vás něco opravovat, vyrábět, máte radost z každé práce, jejíž výsledky jsou vidět, ať je to posekaný trávník, vymalovaná klubovna nebo uklizený sklep po povodních. Zkrátka nejste lhostejní – děláte něco pro ostatní. Berete klub za svůj, je pro vás místem, kde se cítíte dobře.
Nekončí však problémy ve škole, které se vždycky týkaly Tvého „nezvladatelného chování“ – výchovná poradkyně, poradny a testy, sociálka, kurátorka… Máš jednu výhodu: dobře se učíš a máma dohlíží, abys do školy chodil. To Tě uchrání před přeřazením do praktické školy.
Nekonečné debaty o tom, proč jste ve škole tak hrozní, agresivní, prostě zosobněné zlo. Ale v klubu se takhle neprojevujete. Argumentujete tím, že vám tady nenadáváme, neřveme, chováme se k vám slušně, mluvíme s vámi. Žádný důvod však neobhájí násilí a agresi, v tom vás nikdy nepodpoříme.
Ale víme, že nic není černobílé a s vaším temperamentem, špatnými zkušenostmi a zážitky těžko očekávat, že se budete chovat jako Gándhí.
Rok 2014: Hodně náročné období – okouzlení z první lásky i velká bolest a trápení, když se láska vytrácí. Svěříš se a nestydíš se přiznat, že je Ti fakt mizerně. A já si taky přiznávám, že se o Tebe bojím.
Rok 2015: Už jsi víc než o hlavu větší než já. Dospěl jsi. Hodně si povídáme, kam dál po základce a vybíráš si tesařinu – to je dobrá práce pro chlapa a jestli se budeš snažit a makat, můžeš mít jednou šanci zabezpečit rodinu a vydělat si peníze vlastníma rukama. Často o tom mluvíš, plánuješ budoucnost. To v prostředí, kde žiješ, není z mnoha důvodů vůbec běžná věc.
Jo a jen tak mimochodem – taky Ti to moc sluší, jsi vždycky jako ze škatulky, potrpíš si na hezké oblečení, dbáš o sebe.
Někdy si všichni prohlížíme fotky ze všemožných akcí a jen tak mezi řečí se i teď občas zeptáš, jestli si pamatuju, jak jsi tenkrát dostal to kolo s mašlemi. No to si piš, že si to pamatuju!
To důležité je, že jsi dostal před lety důvěru, že Tě sázka zdravě vyhecovala a mohlo se projevit to dobré v Tobě. Přesvědčil ses, že sliby se nejen dávají, ale i plní. A že můžeš sám něco ovlivnit a dokázat, když se budeš snažit. Moc dobrá zkušenost, ne?
I pro mě byl ten dosavadní čas strávený s Tebou dobrou zkušeností. Přála bych si, aby sis splnil svoje sny.
Ála
z nízkoprahového klubu v Ústí nad Labem
Jak fungují nízkoprahové kluby Člověka v tísni?
Nízkoprahové kluby Člověka v tísni jsou často jediným místem v novodobých ghettech, kde platí pravidla a kde mohou děti a mládež trávit volný čas jinak než na ulici.
Klub je prostor na psaní domácích úkolů a školní přípravu, doučování, řemeslné a výtvarné dílny. Je to místo pro různé volnočasové aktivity – hraní her, sportovní aktivity, letní tábory, ale také místo pro individuální poradenství a rozhovory o aktuálních problémech zejména dospívajících dětí.
V klubu získají nové sociální schopnosti a dovednosti a podporu při začlenění do skupiny vrstevníků i do společnosti.
Chcete podpořit lepší školu?
Detaily příběhu
- Autor: Člověk v tísni
- nízkoprahový klub Ústí nad Labem
