Žaneta přišla do našeho předškolního klubu ve svých třech letech a strávila v něm zatím jeden rok. Nechodila úplně pravidelně. Maminka jí občas kvůli své práci nestíhala přivést. To samo o sobě znamenalo komplikaci, ale v případě malé Žanety to nebyl ten největší svízel. U ní se řeší především jídlo.
„Doma do sebe občas nasouká alespoň polévku nebo špagety s kečupem. U nás snědla maximálně rohlík a termix. Přitom má staršího sourozence, který dostává stejnou stravu jako ona, a sní všechno. Zkoušely jsme proto Žanetě jídelníček obohatit, ale bez úspěchu. Když jí totiž dáte do ruky jablíčko, pouze k němu přičichne, do pusy ho však nedá. A pokud ji zkusíte přemlouvat, začne plakat. Dokonce jí jídlo nabízely i ostatní děti, i je však odmítala,“ vypráví paní učitelka Věra.
Z jídla se tak stal strašák, který malé Žanetě velmi znepříjemňoval pobyt v klubu. K prvním slzičkám tak stačilo, aby viděla přicházející paní učitelku s kouskem banánu. „Po týdnu přemlouvání jsme toho proto nechaly, pochopily jsme, že není v našich silách s tím v tuto chvíli něco udělat. Navíc jsme nechtěly Žanetu neustále stresovat, pro nás je důležitější, aby k nám chodila ráda,“ dodává Bára, druhá z učitelek.
Spolupráce s odborníky
Co bude dál? Díky svému problému s jídlem nepůjde do běžné školky, ale zůstane ještě nějaký čas v předškolním klubu. Maminka se totiž bojí, že by se dceřiny problémy s jídlem ve školce ještě více prohloubily. „Stále čekáme na malý zázrak, který celou situaci zvrátí. U dětí to tak často bývá. Dlouho se snažíte na něčem pracovat, ale výsledky nepřichází. Až po čase, najednou z ničeho nic, se vše obrátí. Ale nechceme pouze čekat. Budeme daleko intenzivněji spolupracovat s její maminkou, tak abychom působily na více frontách,“ říká Bára.
Při hledání řešení si také chtějí vzít příklad z jiného předškolního klubu, kde se vyskytl podobný problém. Tam se s maminkou dohodli, že ve třech letech nemá ještě cenu brát dítě ke specialistovi typu dietologa, ale že jednou za půl roku budou brát dítě na rozbor krve, aby zjistili, jestli nechutenství nemá vliv na jeho zdravý vývoj. Až pokud by se ukázalo, že je nějaký problém, začali by spolupracovat s dalšími odborníky. „U Žanety uvidíme, jak se vše vyvine,“ uzavírá své vyprávění Věra. Pozitivní rozhodně je, že maminka již vše řeší s praktickou lékařkou.
„Problém s jídlem se však netýká pouze Žanety, u té je extrémní, ale setkáváme se s ním u řady dětí. Mají málo pestrou stravu. Příští školní rok proto chceme pro rodiče uspořádat seminář, který se jídlem bude zabývat,“ dodává Bára.