S Eliškou jsme se seznámili před dvěma lety díky její babičce. Ta nás totiž kontaktovala s prosbou, jestli bychom nemohli její vnučku, kterou má v pěstounské péči, doučovat. Eliška si zrovna procházela složitou životní situací – matka byla ve výkonu trestu a následně se účastnila resocializačních kurzů, takže se o dceru nemohla dostatečně starat. I kvůli tomu začínala Eliška v některých předmětech zaostávat za spolužáky a babička sama na doučování nestačila.
Tenkrát byla Eliška ve čtvrté třídě. Zapojili jsme ji do skupinového doučování, na kterém procvičovala například angličtinu, češtinu a matematiku, které jí dělaly potíže. Eliška se velmi snažila a učení díky tomu probíhalo hladce.
Situaci zkomplikoval příchod pandemie
Přechod do distanční výuky nebyl pro Elišku snadný. Neměla žádné zkušenosti s prací na počítači, doma totiž babička žádný neměla. „Na počítač se jí na začátku pandemie složila celá rodina, včetně prababičky. S postupem času Eliška dělala opravdu veliké posuny ve svých technických dovednostech – naučila se počítač sama obsluhovat, odpovídat na maily, zkrátka vše, co bylo k distanční výuce potřeba,“ vysvětluje pracovnice podpory vzdělávání Simona Vokounová.
Elišce jsme sehnali dobrovolnici, která se jí věnovala formou online doučování. Díky poctivé přípravě postoupila bez problémů do dalšího ročníku. „Doučování bylo bezvadné a efektivní, probíhalo pravidelně až do konce školního roku. Eliška je jednou z mála, komu distanční výuka vyhovovala. Měla na vše více času, mohla si vše v klidu vypracovávat podle svého tempa. Zároveň měla podporu babičky, která s ní byla doma. I díky tomu, že celý rok opravdu tvrdě makala, u ní nedošlo k žádnému propadu známek. Jsme na ní pyšní,“ chválí Elišku Vokounová.
V létě se Eliška zapojovala do řady volnočasových aktivit a chodila k nám do nízkoprahového klubu. Letos nastoupila do šesté třídy a na doučování chodí i nadále – tentokrát už se ale mohou s dobrovolnicí setkávat i naživo. Elišce držíme na druhém stupni palce a věříme, že se jí bude dařit i nadále.