Když učení děti baví

Foto: Iva Zímová

Do předškolního klubu Člověka v tísni v Bílině na Mostecku přicházejí děti mezi třemi a šesti lety věku. Obvykle neznají žádnou pohádku, nikdo si s nimi doma neříkal básničky, nedržely v ruce pastelku. Mají špatnou výslovnost, omezenější slovní zásobu nebo třeba neumí ani správně zformulovat otázku, protože se jich prostě nikdo na nic neptal. Mívají nevyvinutou grafomotoriku (pohybovou způsobilost pro psaní), nezvládají udržet pozornost – a bez toho se nemohou učit dál.

V jejich přirozeném vývoji je zanedbané něco, co nelze přeskočit. V dohánění handicapů znevýhodněných dětí zde pomáhá promyšlená norská vyučovací metoda Grunnlaget (v překladu základ).

Jak taková výuka vypadá?

Na talíři leží plastové kolečko, skleněná kulička, kroužek na záclony a drátek stočený do kolečka a kolem sedí skupinka dětí. „Co vy na to?“ ptá se učitelka Karolína Hrubá. „Paní učitelko, to je kulatý tvar!“ odpovídá Nikolka a další děti se k ní přidávají. A pak si berou věci do ruky a ohmatávají je.

„Jak se to pozná, Kevinku?“ obrací se učitelka na nejmladšího žáčka. Kevin bere do ruky jeden z kroužků a společně s učitelkou objíždějí prstíkem jeho tvar dokola. „Že se prstík nezastaví, je to tak,“ opakuje učitelka základní pomůcku.

Pak se děti rozprchnou po třídě, aby teď každé našlo nějaký kulatý tvar a přineslo ho na kulatý talíř. Chybu neudělá nikdo.

Grunnlaget pomáhá vytvořit a pochopit základní strukturu pojmů. Když rodič učí doma dítě barvy, říká například „červená jako jahoda“. „Jenže tady děti kolikrát ani nevědí, co je jahoda. Proč je mám učit něco nového na něčem, co také neznají?“ podotýká Karolína Hrubá, která se dětem v bílinském předškolním klubu Člověka v tísni věnuje již čtvrtým rokem.

Grunnlaget používá ve výuce rok. „Vyhovuje mi, že metoda není kulturně zatížena. Nečeká, že budete vědět, jak vypadá jahoda či banán, učí rovnou slovo barva.“

A výsledky si učitelka pochvaluje. Velkou výhodou metody je, že se v ní dětem daří. Důsledek pozitivních emocí je zřejmý: učení děti baví a chtějí v něm pokračovat. U dítěte, kterému doma s učením nikdo nepomůže, protože jeho rodiče také žádnou pomoc nezažili a ani nevědí, jak by měla vypadat, je to velký úspěch.

Proč Člověk v tísni založil 12 předškolních klubů?

V předškolních klubech pomáháme zmírnit hendikepy dětí ještě před jejich nástupem do školy, aby měly vůbec šanci získat kvalitní vzdělání a rozvíjet své schopnosti. Snažíme se zabránit tomu, aby děti zbytečně končily na speciálních, dříve zvláštních školách. Z takové školy totiž žáci až příliš často nepokračují za dalším vzděláním. A pokud dokončí pouze základní školu, jen těžko v dospělosti seženou pracovní uplatnění.

Podporujeme rovněž jejich rodiče v aktivním a pozitivním přístupu ke vzdělávání. Chceme, aby sami cítili motivaci pomoci svým dětem absolvovat základní školu, a poté pokračovat na střední škole nebo učilišti. Tak budou mít mladí lidé větší šanci získat práci, začlenit se do společnosti a vymanit se ze závislosti na sociálních dávkách.