Ilustrační foto. Licence CC0.
Patrik měl už ve školce logopedické problémy, které pokračovaly i na základní škole. Jeho maminka proto zašla do pedagogicko-psychologické poradny.
Měla výčitky, že něco udělala špatně a že je Patrik hloupé dítě. Nevěděla, jak mu pomoci. Proseděli spolu nad učením celá odpoledne po návratu ze školy, ale všechno se tím jenom zhoršilo.
Patrik se ale zapojil do našeho projektu doučování na Prostějovsku a do rodiny začala docházet dobrovolnice. Bylo to poprvé, co ho učení bavilo. Patrik navázal s dobrovolnicí krásný vztah. Maminka zase zjistila, že její syn potřebuje hlavně pozitivní přístup.
Koordinátor si s maminkou povídal o tom, co to znamená dyslexie, vysvětloval, že některé problémy lze překonat. Maminka se postupně naučila přestat vyčítat sobě i Patrikovi, že je v něčem pomalejší. Nyní se maminka doučování nejen účastní, ale sama se i zapojuje. Díky naší podpoře a radám učitelky ví, jak se svým synem procvičovat a učit se. Patrik má individuální plán a ve škole je rád.
