Moje malá mise - den učitelky v předškolním klubu

foto: Člověk v tísni, ilustrační foto

Klasická melodie budíku. Je brzo ráno. Rozlepím oči. Snídaně, pusa napůl spícímu příteli a rychle na zastávku Dejvická. Každé ráno stejný spoj mířící do Kladna.

Během cesty přemýšlím. V poslední době hlavně nad smyslem svojí práce v předškolním klubu. Dochází do něj děti ve věku od tří do sedmi let většinou ze sociálně znevýhodněného prostředí. Funguje už přes rok. Úspěšně. Klub si vybudoval dobré jméno a vyvolal u rodičů velký zájem.

Přicházím k našemu „Domečku“. Dvoupatrový rodinný dům se zahradou. U dveří jsou rodiče už před osmou. Děti mi podávají ruku na přivítanou a usmívají se. Dobré znamení. Po dvou měsících v klubu vědí, jak to chodí. Přezůvky, odnést svačinu do kapsáře a hurá na hračky. Čekám, až se sejdeme všichni. Jedna rodina přibíhá později, ale v časovém limitu.

Dnes je tu i šestiletá Bára. Klasickou školku si její rodiče nemohou z finančních důvodů dovolit. Klub jim doporučila pediatrička.

Když Bára přišla, nemluvila. Dva týdny trvalo, než si do třídy vůbec sedla. Jen se dívala. Hodně mě pozorovala a usmívala se. Mlčení v kombinaci s romským mateřským jazykem pro mě byla výzva. Hlavně netlačit a pomalu, říkám si.

Režim klubu je jistota, to by mohlo pomoci. Během dne máme dva kroužky. Jeden, kde tvoříme a druhý, kde zpíváme, tančíme, hrajeme hry a cvičíme. Funguje to podobně jako v jiných mateřských školkách. Bára s tvořivou částí nemá problém. Malování ji baví. Hezky drží tužku, zadání vidí u ostatních. Přesto se dneska při zpívání přihodí něco jinak.

Mimo kroužek, ale už docela blízko, sedí Bára. Otevírá pusu a zpívá beze slov.

Nevěřím vlastním očím! To je ohromný pokrok. Od absolutní nedůvěry až k prvnímu překročení vlastních hranic.

Trvalo to, ale ten pocit stojí za to. Vystačí mi na celý den. Slyším kukání. U nás totiž zvonek místo zvonění kuká! Rodiče vyzvedávají svá dítka. Podáváme si ruce. Na shledanou zítra!

Tahle práce mi dává smysl, výsledky jsou vidět každý den. Děti dělají pokroky a rodiče se učí, jak spolupracovat s učitelem. Zájem o klub neutuchá a další rodiny se chodí ptát na místo. Je mi líto, že je z kapacitních důvodů odmítám. Čekací listina se rychle plní.

Zapisuji si dnešní výjimečný moment. Je mi fajn. Energie mi zbývá. A zítra je další den. Chci si ho užít.

Třeba bude Bára zase „zpívat“.

Jak fungují předškolní kluby Člověka v tísni?

Předškolní příprava je důležitá pro úspěšný vstup dětí do školy a pro další úspěchy v jejich životě. Kolem 200 dětí, které letos dochází do 12 předškolních klubů Člověka v tísni, vyrůstá v podmínkách sociálního vyloučení. Se svými rodiči čelí mnoha problémům, které jim brání ve vstupu do běžných školek. V našich „předškolkách“ jim pootevíráme dveře k lepší budoucnosti. Když to uděláme už teď, zvyšujeme naději, že jednou neskončí na Úřadu práce.