Honzíka od jeho tří let vychovává babička, protože jeho maminka je ve výkonu trestu. Do první třídy měl Honzík nastoupit už loni, ale dostal odklad. Babička se bála, že není na školu ještě připravený a sama nevěděla, jak mu pomoci. Proto požádala pracovnice Člověka v tísni o pomoc, aby byl Honzíkův přechod na základní školu co nejplynulejší.
Prvňák Honzík žije s babičkou a jejím přítelem v azylovém domě. Babička se snaží, aby její vnouček měl dobré podmínky, a tak usiluje o získání sociálního bytu, aby měl Honzík skutečný domov. Zajímá se také o jeho školní úspěchy, protože si je dobře vědoma nutnosti dobrého vzdělání. Proto se na nás obrátila s prosbou o radu a pomoc.
Od začátku bylo jasné, že je Honzík moc šikovný, bystrý a zná spoustu věcí. Bohužel měl problémy se soustředěním, často odbíhal od rozdělané činnosti a zadaný úkol nedokončil. Při hovoru skákal druhým do řeči a snažil se na sebe upoutat pozornost. Nerad prohrával a pokud měl pocit, že nezvítězí, začal se vztekat a hru předem vzdávat.
Do školy se těšil na matematiku a kamarády
Při práci s ním a babičkou se naše pracovnice snažila volit takové činnosti, které rozvíjí pozornost a soustředění. Během spolupráce se Honza v soustředění zlepšoval, už dokázal většinou dokončit zadaný úkol, a i jeho vyjadřování se zlepšilo. Dokonce se přestal tak snadno vzdávat a začal být schopný pokračovat ve hře, pokud jsme mu vysvětlili, že nic není ztraceno, a ještě může vyhrát.
Než v září nastoupil do školy, naučil se sám od sebe sčítat a odčítat do deseti a přečíst jednoduchá slova.
Do školy se moc těšil, hlavně na matematiku a nové kamarády. S babičkou jsme se dohodli na pokračování spolupráce a doučování Honzíka v rámci služby Podpora vzdělávání.
