Jako asistent pedagoga pracuje Katka už 12 let. S Člověkem v tísni začala spolupracovat skrze projekt Škola pro všechny, když na své základní škole působila na pozici školní asistentky. Díky zapojení do projektu ji Člověk v tísni zajišťoval pravidelnou skupinovou i individuální metodickou podporu, kterou ke své práci do té doby postrádala. Postupně se Katka zapojila do všech nabízených aktivit Člověka v tísni pro asistenty – zúčastňuje se podpůrných skupin, byla na škole v přírodě pro asistenty a úspěšně dokončila blended learningový kurz pro asistenty.
Podle Katčiných slov jsou pro ni podpůrné skupiny „motivující pro další práci, úlevou, že podobné situace s dětmi a rodiči, pedagogy prožíváme všichni podobně a inspirací při řešení konkrétních situací“. Katka pracuje ve škole, která je spádová i pro děti ze sociálně vyloučených lokalit. Říká, že podpůrné skupiny jsou pro ni důležité i z hlediska řešení konkrétních situací ohrožených dětí a jejich rodin. A protože ve škole, kde pracuje, je atmosféra nastavená partnersky nejen směrem k pedagogům, ale i k asistentům pedagoga, rodičům a dětem, jsou zde návrhy na řešení obtížných situací vítány.
Asistenti na workshopech Role komunikace ve spolupráci asistenta a pedagoga a Práce s emocemi. Foto: Tomáš Princ
Ze skupiny si pokaždé odnesu něco nového
„Jsem moc ráda, že se potkáváme i s asistenty z jiných škol, můžeme se podporovat navzájem, ale i sdílet to, co někde funguje a již se osvědčilo a nás třeba ještě nenapadlo.“ Důležité jsou pro ni i nové poznatky nejen v oblasti partnerské a nezraňující komunikace. „Fajn je, že si můžeme natrénovat, jak a co říkáme a jak to může být ve výsledku chápáno, “ dodává a naráží tím na získání nových poznatků o dalších a návazných službách, které může škola využívat. Například, jaké role a kompetence má Orgán sociálně právní ochrany dětí a jak pracovat ve školním prostředí s rodinou a dětmi tak, aby nemusel být OSPOD kontaktován.
Konkrétní téma, které ji poslední dobou hodně rezonovalo v hlavě, bylo téma motivace dětí na 2. stupni ZŠ. Na podpůrné skupině se například řešilo téma „Motivace žáků – jak s ní pracovat a kde ji vzít, když chybí?“ Podle její zkušenosti jsou děti často nemotivované a drzé. Nezapisují si a vzdělání berou jako zbytečnost, protože nechtějí pokračovat na střední školu ani odborné učiliště. „Pokud nechodím po třídě a neříkám, co mají dělat, nedělají to,“ popisuje situaci a dodává, že se často nevěnují ani nějakému koníčku, pouze tráví čas na telefonu. Na pocity frustrace se jí ovšem dostává několik příkladů dobré praxe. „Já bych na tvém místě vzala třídu na tři dny pryč. S přesně určenou částkou peněz, museli by se o sebe postarat sami, včetně nákupu potravin a úpravy jídla. Aby děti viděly, že to není zase tak jednoduché, postarat se sám o sebe. Navíc bez telefonů a jiné elektroniky, ať mají šanci se poznat a povídat si spolu,“ nabízí řešení jedna z účastnic podpůrné skupiny.
„Pokaždé si ze skupiny odnesu něco nového – často úplně nový pohled na naše děti a jejich svět, který není prostě takový, jaký byl, když jsem byla malá já. O to důležitější je pomoci jim se v něm vyznat a podpořit je. Stávat se partnery, se kterými je snadnější komunikovat i ukazovat možnosti vzdělávání,“ shrnuje Katka své myšlenky.
