S Radkem se naše pracovnice z podpory vzdělávání Eliška setkala poprvé před lety, když chodil na první stupeň základní školy, kde tehdy pracovala jako asistentka pedagoga. Znovu s ním začala pracovat, když ze školy vycházel a přemýšlel, kam jít dál. „Pamatuju si, že říkal, že by si přál být zedníkem jako jeho děda,“ vzpomíná. Nakonec skutečně společně vybrali střední odborné učiliště se zaměřením na zednické práce. Po domluvě se zástupkyní ředitele jej přijali navzdory tomu, že vycházel ze sedmé třídy. A jak je to s ním dnes?
Teorie ho nezajímala, ale v praxi byl přeborník
Práce rukama mu šla skvěle, praxe měl rád. Slabší to bylo s teorií. Obtíže měl i se zapojením se do kolektivu a pravidelnou docházkou. Dva roky procházel s odřenýma ušima, ale ve třeťáku v době distanční výuky se situace vyostřila. „Už to nebylo s odřenýma ušima, ale hrozily mu pětky ze 4 předmětů. Dokonce jsme mu v té době přestali vyplácet stipendium, které dostával od pololetí v prvním ročníku a které bylo vázané na jeho prospěch ve škole a docházku. Na praxe sice chodil, ale k distanční výuce se nepřipojoval,“ popisuje Eliška situaci, která nastala. Ve škole vyzdvihovali jeho praktické dovednosti, a proto byli ochotni mu dát šanci během přezkoušení.
Ilustrační foto
Pracovnice se vydala do rodiny, aby mu vysvětlila, že bez docházky školu dokončit nemůže. „Řekla jsem mu, že je sice hezké, že je šikovný jako řemeslník a že se snaží vedle školy si i přivydělávat a pomáhat rodině, ale že jeho povinností je se i zapojovat do výuky,“ vypráví Eliška o setkání v rodině. Tam také zjistila, že problém je nejen v Radkově motivaci ke studiu, ale také v technice. Jeho počítač byl tak starý, že se na něm nedokázal k online výuce připojit.
Ukázalo se, že rodina se styděla říct si o pomoc. Zapůjčili jsme jí počítač a informovali školu, že Radek už má všechny podmínky potřebné ke studiu. Neměl se na co vymlouvat, úspěšné dokončení studia bylo na něm.
Se správnou technikou studium zvládl na výbornou
Radek příležitost nepromarnil, v pololetí se čtyřkami zvládl přezkoušení a na konci roku úspěšně splnil závěrečnou zkoušku. Ústní i odbornou část přitom zvládl na výbornou a ze školy si hrdě odnášel výuční list. K výsledku mu nakonec dopomohla nejenom technika, ale také dohled naší pracovnice.
„Každé dítě nemusí mít ve škole jen samé jedničky a dvojky. Potřebujeme mezi sebou i ty, kteří ovládají své řemeslo, a ty podpořit, přestože jim to ve škole moc nejde. A to je podle mě úloha dobrého učitele, na kterém velmi záleží. A zrovna na dobré učitele měl Radek štěstí,“ říká závěrem Eliška.
V současné době je Radek zaměstnán jako předák v jedné soukromé stavební firmě.
