Žádné dítě si nezaslouží mít špatného učitele

Foto: Iva Zímová

Je sedm hodin ráno a třídy mateřské školky Beruška ve Frýdku-Místku jsou plné dětí i dospělých. Den totiž nezačíná „odevzdáním dítěte“ na prahu školky, ale krátkým povídáním a jednoduchým úkolem, který plní děti a rodiče společně – přímo ve třídě.

„Dítě to příjemně přivítá v novém dni ve školce. A pokud se chce maminka nebo tatínek zdržet déle, nemáme s tím problém. Každý rodič je vítaný!“ vysvětluje filozofii mateřské školy její ředitelka Juliana Gardošová.

Berušku navštěvuje 180 dětí, některé přijíždějí s rodiči i z okolních měst. Mateřská školka si děti nevybírá, je otevřena všem, pro které se v ní najde místo.

Na chodbách tak pobíhají české děti společně s romskými či vietnamskými, děti zdravé i se zdravotním či jiným handicapem, děti z bohatších i chudších rodin. „Každé dítě může být v něčem dobré a úspěšné,“ říká Juliana Gardošová.

Paní učitelky pro děti vymýšlí spoustu činností do tzv. center aktivit – koutků, kde mají všichni dostatečný prostor a čas se učit nové věci, dělat, co je baví, komunikovat, vzájemně si pomáhat a rozvíjet fantazii.

Děti si samy volí činnost i tempo práce – mají tak nejen svůj díl samostatnosti a odpovědnosti, ale každé si najde to „svoje“, v čem se cítí dobře. Paní učitelky přitom sledují pokroky dítěte i to, v čem potřebuje podpořit. A pravidelně o tom mluví s rodiči.

Rodiče jsou přirozenou součástí života školky i jinak: vypráví například dětem o své práci. Ty se tak postupem času byly podívat u obvodní lékařky, v zubní ordinaci, knihovně, čajovně nebo se dozvěděly, jak vypadá práce pekařky či myslivce.

Své zkušenosti nyní Juliana Gardošová předává i dalším učitelům, ředitelům i rodičům. Vede kurzy v projektu Pojďte do školky, který organizuje Člověk v tísni ve spolupráci s dalšími neziskovými organizacemi.

MŠ Beruška se stala příkladem dobré praxe – vzorem pro ostatní. Začátky její proměny ale nebyly snadné. Když totiž Juliana Gardošová nastoupila na své ředitelské místo, zdědila školku, která byla okrajová, vyloučená, s nedobrou pověstí a učitelkami bez energie.

„Hned od začátku jsem začala hledat lidi, kteří sdílejí moji vizi. Změna může být ovšem úspěšná, jen tehdy, když máte dobrý tým. Děti potřebují samostatné a sebevědomé pedagogy, ne někoho frustrovaného, kdo svou práci nedělá s radostí. A žádné dítě si nezaslouží mít špatného učitele,“ věří paní ředitelka.

A co sami učitelé?

„Zpočátku to bylo složitější, ale nyní jsme sehraným týmem. Dnes už se od nás odchází jen ze dvou důvodů – do důchodu, nebo na mateřskou,“ usmívá se paní ředitelka.

Ví totiž, že i pedagogy jejich práce baví a naplňuje, když ji dělají v tvůrčím prostředí plném vzájemného respektu.