Aničku znám od roku 2010. Její rodiče nám tehdy volali do kanceláře, zda by se s námi mohla Anička doučovat. Nutně to tehdy potřebovala. Propadala z matematiky a slavně na tom nebyla ani s češtinou a s angličtinou. Ještě než jsme se s Aničkou poznali, studovala taneční konzervatoř. V polovině studia z ní ale musela odejít, protože její postava prý neodpovídala proporcím tanečnice klasického tance. Navíc se u ní objevily zdravotní problémy. Vrátila se tedy do 9. třídy základní školy – školy, o které se ví, že má velmi nízkou kvalitou výuky. Jde o segregovanou školu. Děti, které na ni chodí, mají vysoké neřešené absence a po dokončení povinné školní docházky málokdy pokračují na střední.
Anička po základce nastoupila na učňák. Nakonec si vybrala tříletý obor „Aranžér“. Ukázalo se, že náplní studia bylo získání dovednosti v pěkném naaranžování zboží ve výloze obchodu. S hrůzou jsem sledovala, jak Anička začala ztrácet chuť, energii a motivaci k dalšímu vzdělávání. Sen o tom, že jednou bude tanečnice a bude učit tančit děti, se pomalu rozplýval.
A pak jsme spolu objevily konzervatoř moderního tance, jejíž základní filosofií je, že tanec má vycházet z přirozených a zdravých pohybů. Po návštěvě dnu otevřených dveří se Anička opět nadchla. Podala si na školu přihlášku, talentovými přijímacími zkouškami prošla bez větších obtíží a po měsících dřiny a příprav na vysněnou školu nastoupila. Zlepšil se jí studijní průměr. Měla minimum absencí, skvělé spolužáky, podporující učitele a především radost a chuť učit se.
Zvládla to! Dostala jedničku z maturitní práce a podala si přihlášku na vysokou školu. Nedávno mi řekla: „Chtěla bych vést nějaký kroužek tance pro děti. Jano, pomohla bys mi s tím?“ Měla jsem obrovskou radost. Nezáleží ani tak na tom, jestli na vysokou skutečně nastoupí, nebo jestli se jí podaří kroužek rozběhnout. Zásadní je její chuť a sebedůvěra, která dětem, s kterými pracujeme, většinou chybí.
V programu doučování pracujeme s dětmi z chudých a sociálně ohrožených rodin, kterým chybí správná péče. S naší pomocí se ale můžou udržet na škole a získat tak šanci na uplatnění a úspěch v životě.
Jana, vzdělávací služby Programů sociální integrace Člověka v tísni
Ilustrační foto.
